Cockpit (2012)

Taky jste někdy kacířsky přemýšleli nad tím, že byste to jako opačné pohlaví možná měli jednodušší? Cockpit vás z toho možná vyléčí. Ani ne rok stará švédská komedie Mårtena Klingberga se totiž zaměřila hned na dvě ožehavá témata - gender a (ne)zaměstnanost. Nic mrávokárného to není, jen si nejspíš protáhnete bránici.

Valle (v podání Jonase Karlssona) se jako pilot nemá vůbec špatně. Má dobrý plat, s krásnou blonďatou manželkou synka, který svého tátu patřičně obdivuje. Rodinná idylka vezme za své, když Valle o práci přijde, následkem čehož pro krásnou blondýnku již přestává býti dostatečně atraktivním partnerem. Jenomže najít novou práci nakonec není vůbec tak jednoduchá záležitost, jak se zprvu (pr)opuštěný pilot domníval. Volná pracovní pozice pro muže veškerá žádná, letecké společnosti si žádají ženy. Návštěva u sestry Marie angažující se na poli pohlavní rovnoprávnosti a všemožných trans/homo/bi och så vidare osob mu vnukne geniální plán. Když letecká společnost potřebuje pilotku, a ne pilota, má ji mít!

Z Valleho se tak stává žena - pilotka Marie, která dobře mířeným slovem usadí každého drzého kolegu, čímž si vybuduje dostatek obliby a respektu mezi svými pracovními bližními. Co se zezačátku zdá být jako pořádná legrace, se ovšem začne jevit jako narůstající problém. Marie/Valle totiž se totiž začne citově angažovat. Nemilá je i letecká nehoda, ze které Marie vyjde jako mediální hvězda a zachránce života páně kolegova (jehož roli si mimochodem střihl sám režisér). Pořádný malér je na spadnutí. Jak vysvětlit bisexuální partnerce, že jste vlastně muž, a ne žena? A co když to s tou nehodou bylo trochu jinak?

Cockpit je zkrátka dostatečně bláznivá švédská komedie. Některým klišovitým scénkám typu "Není to tak, jak si myslíš!" se vyhnout nedá, protože zrovna tento výrok patří k hlavním poznávacím znakům tohoto filmového žánru. Osobně ale oceňuju, že režisér bez ostychu, ale vcelku dobromyslně, šije do všemožných stereotypů, ať už jde o (pseudo)demokracii, senzacechtivá média, problematiku genderu, nebo homosexuály, kteří, ač volají po pochopení, hlavního hrdinu mnohdy doslova šikanují.
Každopádně chlap v minisukni a podpatcích, pudrující si nos na svatbě vlastní (nutno dodat homosexuální a heterofobní) matky a ještě zvládne tak nějak všem vytřít zrak, se vážně nevidí tak často. Závěrečný výrok? Klasika s mírně otřepaným námětem, ale baví! 

P. S. Mihnou se tam i dvě známé herecké tváře - Ellen Jelinek (kdo viděl Wallander - Innan frosten anebo Morden, tak bude vědět) a Sofia Ledarp, kterou nejspíš znáte jako novinářku Malin z momentálně asi nejprofláklejšího švédského filmu Millenium.

Kde si ještě o filmu můžete přečíst
IMDB
Moviezine.se (svenska)
Svenska Dagbladet (svenska)
ČSFD neuvádím, protože tam ještě v podstatě nic není.

Trailer här. Bohužel jsem ho našla jenom švédsky. (Ale kdybyste o to hodně stáli, můžu se pokusit nějaké použitelné titulky vyrobit.)