neděle 21. července 2013

Ať vejde ten pravý / Låt den rätte komma in (2008)

Odmítáte se smířit s nově nastoleným faktem, že upíři se na slunci třpytí? Pokud jste tento neobyčejný upíří thriller ještě neviděli a potřebujete zase jednou pocítit trochu toho mrazení v zádech, sáhněte  "tom pravém".
Film z roku 2008 v režii Tomase Alfredsona vychází ze stejnojmenné knihy Johna Ajvide Lindqvista, švédského autora, o němž se říká, že patří k těm nejlepším "skräckförfattare" dneška. A nutno dodat, že chlad a teplá krev je ve filmu dostatečně cítit - a to tolik, že přilákala i zlatého brouka Guldbagge, švédské ocenění, a ocenění filmového festivalu Tribeca v USA.

Film se vám patrně zapíše do paměti svým netradičním pojetím vampyrismu. Svojí barevnou úsporností dobře zrcadlí atmosféru, která příběhu panuje - bezmoc, tyranie, lhostejnost, příkrost, ale taky tiché odhodlání a boj. Takové byly aspoň moje pocity po prvním zhlédnutí. Pro dvanáctiletého Oskara je šikana každodenním chlebem, ze kterého beze slova ukusuje. Svým trýznitelům se, jak už to bývá, staví na odpor pouze ve svých představách. Nemá prakticky žádné kamarády a volný čas tráví vystřihováním článků o vraždách. Rodiče jsou rozvedení, matka o svém synovi takřka nic neví, jako by s Oskarem žili vedle sebe, ne spolu. To ostatně docela dobře vystihuje chlapcovy vztahy. Vedle sebe a proti sobě. S příchodem zvláštního, tajemného děvčátka se ale něco začíná měnit. Kromě toho, že k sobě obě děti pojmou jistou náklonnost, se Oskarův makabrózní deník rozroste o několik nových článků.
Eli se totiž živí krví. Zabíjí, protože musí. Eli nikam nepatří, je tak trochu poutník, nepříliš vítaný host zasahující do života ostatních. Právě proto dokáže Oskarovu komplikovanému světu porozumět. Mezi dětmi nakonec vznikne pouto s daleko větším dosahem, než by se zprvu mohlo zdát. Kromě hororového nádechu nese i prvky romantiky (jakkoliv to zní kýčovitě). Ukazuje nám dětskou lásku, první krůčky a boje, společnou sílu ve světě, který je jakýsi zašedlý.
Byť je Ať vejde ten pravý bezpochyby thrillerem, dá se podle mého stejně dobře považovat i psychologické drama (dětský svět totiž dokáže být velmi krutý). Má totiž i jinou dimenzi než tu primárně vizuálně děsivou. Děsí tím, co není přímo řečeno. Nebo ne?


Kde si ještě o filmu můžete přečíst
ČSFD
IMDB
Švédský filmový institut (švédsky)
Moviezine.se (švédsky)
O filmu na indiefilm.cz

Vizuální vnadidlo.



2 komentáře:

  1. Tenhle film byl opravdu fajn.

    Jen dodám, že to bylo tak dobré, že si hned Američani natočili vlastní verzi. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Občas mám pocit, že když Amerika vidí, že se Evropě něco povedlo, musí si to přetlumočit :) Ale neviděla jsem to, těžko tedy soudit, jak moc se verze liší. Sám Ajvide Lindqvist ale píše, že byť ta americká mu špatná nepřipadne, tak švédská líp vystihuje atmosféru a knihu celkově.

    OdpovědětVymazat